Proč jsou obavy z matematiky zbytečné

Matematika bývá postrachem mnoha žáčků a noční můrou mnoha rodičů.  Proč? Jak dalece jsou obavy mnohých opodstatněné? Je opravdu třeba se matematiky bát?

Čísla a počty jsou všude kolem nás, jsou běžnou součástí života každého z nás – dospělých i dětí.

„Máš čtyři roky.“ „Bydlíme v šestém patře.“ „Vezmi si větší jablíčko, víc bonbonů…“ „Koupíme pět rohlíků, čtyři banány…“ „Kdo postavil větší hrad, víc bábovek, delší příkop, hlubší příkop…“ „Zmrzlinu si dáme my tři a Péťa – čtyři zmrzliny…“ „Udělejte dvojice, trojice…“  „Kluci utvoří jedno družstvo a holčičky druhé.“ Takové a podobné věty slýchá dítě od malička každý den – dlouho před vstupem do školy. A nejen že je slyší –  i jim rozumí a samo je také bez problémů používá. Čísla, počty, porovnávání a třídění tedy pro ně nejsou ničím novým a neznámým. Ničím, co by mu mělo nahánět strach, či dělat potíže. Učí se jim naprosto přirozeně v průběhu běžných dní, každodenním používáním.

Základní matematické znalosti a dovednosti, které jsou učivem na 1. stupni ZŠ, nejsou ničím jiným. Používá je každý den každý z nás – včetně těch, kteří s nimi ve školních lavicích bojovali – naprosto automaticky, lehce a bravurně. Matematika na 1. stupni ZŠ není žádná věda. A ničemu neprospívá, když se z ní věda dělá. Je to matematika všedního dne. Matematika, kterou umět musíme, protože ji potřebujeme a neobejdeme se bez ní, a kterou také všichni umíme. Matematika, kterou nakonec všichni zvládli.

Teď jde o to, aby to nebylo nakonec, ale raději hned od začátku. To je asi přání všech – školáčků i jejich rodičů.

Kde je tedy potíž?

Myslím, vlastně jsem si tím jistá, že když se něco dá zvládnout nakonec, dá se to zvládat hned – protože na to prostě máme. Tím, co nás brzdí, bývá většinou nechuť vůči tomu, co musím. (Kdybych to nemusela – to by byla jiná – asi by mi to ani moc nevadilo, mohla by to být zábava, vlastně bych se to chtěla naučit – všichni to umí, je to pro ně užitečné, mohou díky tomu, co já ne – určitě bych se to chtěla také naučit. Ale když musím – tak nic. Někdy to bývá proto, že TEĎ mě to nezajímá – už ne, nebo ještě ne. Někdy proto, že se je látka zbytečně složitě podaná – prostě „dělá se z ní věda“, i když žádnou vědou není.

A tak matematika na 1. stupni zbytečně děsí ty, kteří ji nakonec zvládají levou zadní a v dospělosti s ní pak často pracují každý den, protože je nedílnou součástí jejich zaměstnání.

Co s tím?

Zbavit dítě potížistů. A to je naše parketa, mámy a tátové. To zvládneme! Zbavit dítě nechuti a nezájmu, nadchnout je, zaujmout a přistupovat k věci jednoduše a přirozeně – protože takovou ve skutečnosti je. O tom, jak na to obecně, jste si možná početli v eBooku Jednoduché učení, aneb jak pomoci svému dítěti učit se lehce a snadno, který je zdarma ke stažení. Jak na to konkrétně při získávání znalostí matematiky v 1. třídě najdete v eBooku Jak zvládnout matematiku v 1. třídě lehce a s radostí, který jsem, HURÁ, už dopsala a který si můžete stahovat i po částech. Ukáže vám, jak můžete svému prvňáčkovi pomoci zvládnout matematiku jednoduše, lehce a přirozeně – bez stresu, strachu, ztráty času, nervů a nadšení jeho i vašeho, prostřednictvím činností, které společně každý den děláte, her a pomůcek připravených k vytištění.

Právě běžné činnosti a hry jsou tím, co umožňuje dětem učit se a rozvíjet se. Předškoláčky připraví na úspěšný vstup do školy, školákům pomohou s učením a jsou skvělým způsobem jak opakovat s radostí a v pohodě. Společné činnosti a hry děti baví a všechno, co do nich „schováme “ se naučí daleko ochotněji a snadněji než jinak, protože se to naučit chtějí – chtějí být s námi a chtějí si hrát. A chtějí si hrát znovu a znovu a tím se učivo nejen naučí, ale si je i náležitě zopakují, „ohmatají“ ze všech stran. Při tom je nic nestresuje. Když se spletou – nevadí. Vše se dá zopakovat. Přirozené učení je pohoda pro děti i pro nás.

 

Jsou tedy obavy z matematiky zbytečné?

Ano. Matematika, na 1. stupni určitě, není nic těžkého. Všichni umíme počítat. Není tedy důvod, proč by právě naše dítě, pokud je zdravé a dostatečně zralé, to nemělo zvládnout také. Není čeho se bát 🙂 🙂 🙂

Matematika na 1. stupni je hra. Hrajme si. Vždyť KDO SI HRAJE, nejen NEZLOBÍ, ale také SE MNOHO NAUČÍ.

 

Krásný den Vám i Vašim dětem

Jana

 

Jana Potůčková
Jako nadšená autorka učebnic s více než dvacetiletou praxí a neméně nadšená matka tří dětí vím, že právě rodiče mohou nejlépe pomoci svým dětem učit se lehce a s radostí. Mým posláním je ukázat Vám jak.Více informací o mně zjistíte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů