Co nám poví „barborky“

Je 4. prosince – svátek sv. Barbory.

Každý to máme jinak – pro mě začínají Vánoce na Barboru. Do té doby většinou nemohu uvěřit, že jsou skoro tu. „Vánoce? Už? Já mám ještě podzim.“ Ale s Barborou přichází první krásná vánoční tradice  – trhání „barborek“.  Všichni ji známe.

Rozkvete-li na Štědrý den svobodné dívce třešňová větvička ulomená na Barboru, má vdavky do roka jisté.

Ať už je to tak, nebo ne, i když už mám vdavky za sebou, každý rok se těším, jak půjdu večer do zahrady a úplně vzadu tam, kde už dávno skončila cestička, si ulomím větvičku třešně. Většinou je sychravo, pod nohama mi křupe první sníh a svět zahalený v mlze a šeru je tajemný a kouzelný…

A není to jen zdání. Svět kolem nás je opravdu tajemný a kouzelný, jen si toho někdy v tom stálém shonu nestačíme všímat. Pokud ale chceme, můžeme spolu se svými dětmi do tohoto tajemného a krásného světa vstoupit a tajemstvím porozumět,  protože, jak jsem psala v jednom z předchozích článků, vědět je dobré, ale rozumět je lepší. A právě díky „barborkám“ můžeme porozumět jednomu z nich – můžeme pochopit tajemství života spícího v pupenech.

Kde se na jaře berou listy rostlin? Kde květy, ze kterých do léta vzniknou sladké plody?

Ať už jste si utrhli „barborku“ dnes na zahradě, či v parku – a nemusí to být jen třešňová větvička, ale i větvička z višně, jabloně, meruňky, „zlatého deště“, nebo si během týdne z procházky v lese přinesete větvičku buku, břízy, vrby…, můžete společně s dětmi pozorovat pupeny. Děti jistě rády ustřihnou větvičky samy. Když jim vysvětlíme, že musí stříhat opatrně, ostrými nůžkami, aby stromečku neublížily, a za větvičky stromku poděkovat, podpoříme v nich lásku a úctu k přírodě. Nechejte je ustřihnout větvičky z více druhů stromů. Doma seřízněte konce větviček šikmo, aby si braly vodu co největší plochou, a dejte je do nádoby s vodou nejdříve někam, kde je chladno – například do garáže, pak do haly, aby si pomalu zvykly na vyšší teplotu, a nakonec je můžete přenést na stůl do pokoje, kde je budete moci společně s dětmi pozorovat.

Všimněte si, jak se pupeny různých druhů dřevin liší tvarem, velikostí, barvou, postavením na větvičce… Pupeny některých dřevin vyrůstají z větvičky dva proti sobě, u jiných dřevin střídavě, u některých nenajdeme žádný řád.

Všimněte si, že pupeny většiny dřevin jsou chráněny šupinami – jednou i více. Všimněte si, jak se šupiny překrývají. Uříznete-li si ale větvičku například z kaliny, zjistíte, že její pupeny jsou nahé – nejsou chráněny žádnými šupinami. Pozorujte, jestli pupeny chrání i lepkavá hmota, která některé pokrývá.

Po pár dnech, až se pupeny trošku „nalijí“, můžete některý z nich rozebrat a zjistit, co ukrývá. List? Květ? Pro toto pozorování jsou vhodné například pupeny jírovce, který většinou známe jako „kaštan“.

Příroda ukrývá mnohá tajemství. Pokud budeme pozorní a všímaví, pokud se dokážeme na chvíli zastavit a vnímat je, můžeme jim porozumět. Můžeme umožnit svým dětem, aby jim rozuměly. Tím jim nejen předáme znalosti, které se jim budou ve škole náramně hodit a ušetří jim mechanické učení něčeho, co si nedovedou dost dobře představit – v případě pozorování pupenů část učiva Přírodovědy 4. ročníku, ale přivedeme je i k lásce k přírodě, k tomu, aby si jí v budoucnu vážily, aby k ní přistupovaly s pokorou a úctou, aby ji chránily a tím chránily i samy sebe.

Zní to úžasně, že? A také to úžasné je. Možnosti nás, rodičů, prostě úžasné jsou.

Tento a mnoho dalších návodů na pozorování, zkoumání a objevování světa kolem nás nabízí například Prvouka hrou. Dnešní povídání o „barborkách je jen jedním z nich.

Krásný začínající vánoční čas a všechno nejlepší všem Barborám i Barborkám

Jana