RECEPT NA UČENÍ

V sobotu jsem na FB slíbila RECEPT NA UČENÍ, což bylo dost troufalé, protože KAŽDÉ DÍTKO JE ORIGINÁL – takže recept, který by dokonale fungoval, nám nikdo nedá – ALE jsou obecné ZÁKONITOSTI, které PLATÍ, a nám se vyplatí je znát 🙂 

Tenhle článek je tedy pro vás, kteří chcete vědět něco víc o tom, jak učení funguje, které „ingredience“ JSOU nutné a co je naopak brzdí.

Co víme o učení? Jak probíhá?

1. DÍTĚ SE RODÍ SE SCHOPNOSTÍ UČIT SE, KOMUNIKOVAT, PŘEMÝŠLET A TVOŘIT

Mozek dítěte je schopen zaznamenávat a ukládat obrovské množství informací. Do pěti let se každou vteřinu vytváří až 1000 nových neuronových spojů. Dítě se rychle, nevědomky a zcela přirozeně učí. Nemůže jinak. Informace, které dostává opakovaně si zapamatuje nejlépe. Ty, které se neopakují, mizí.

2. INFORMACE ZÍSKÁVÁ SVÝMI SMYSLY ZE SVÉHO OKOLÍ

Prostředí, které je obklopuje, tedy rozhoduje o tom, co se naučí a kolik se toho naučí (nebo nenaučí). Patrné je to například na slovní zásobě dítěte. Prakticky všechna slova, která používá, jsou ze slovníku rodičů, nebo těch, s nimiž tráví svůj čas. A víc. Má i stejný styl hovoru, stejné pohyby, gesta… To je velmi zavazující, protože prostředí, které dítě obklopuje, vytváříme my.

To zajímavé přijde ale až teď 🙂 🙂

3. MOTOREM UČENÍ JE ZVĚDAVOST 

Z informací, které dítě získá si tvoří představy o fungování světa kolem sebe… Zjištění, že některá z představ je chybná, v něm vyvolává zvědavost a dopamin – mozková chemikálie přímo zodpovědná za motivaci a soustředění – navodí radost a touhu porozumět. To dítě vede k učení.  Zvědavost je tedy motorem přirozeného učení.

Je-li dítě zvědavé, učí se dobrovolně, nadšeně a aktivně, z vlastního zájmu, rychle a rádo. Učení je jeho potřebou. Případné chyby vnímá jako výzvu k hledání správného řešení. Úspěch mu přináší opět radost a touhu učit se dál. (Vzpomeňte, jak houževnatě se dítě učí sedět, stát, chodit, dělat bábovky… :))

ALE!!!

4. POTŘEBUJE POMOC A VEDENÍ

Dítě nemůže být na učení samo. Potřebuje někoho, kdo zachytí jeho zájem a je ochoten poskytnout mu pomoc a vedení.

Tady odbočím. Když jsem před pětadvaceti lety psala první učebnici, Slabikář, měla jsem dvě malé děti a psala jsem vlastně pro ně – a taky pro sebe – mámu, která se s nimi bude učit, která jim bude vysvětlovat, co mají dělat a proč.

K učebnicím je zvykem vydávat speciální brožury s metodickými pokyny pro učitele – co mohou s kterým cvičením dělat a proč – ALE ne pro rodiče!!! Proč?!! Já rodič se s dětmi učím, když to ve škole nepoberou, když jsou nemocné, nebo když to jednoduše nepochopí! Jsem to já, kdo musí vědět, co s tím a proč!

A tak jsem začala psát metodické pokyny na každou stránku dole pod čarou, aby byly přístupné všem. Ujalo se to a dnes má metodické pokyny pod čarou mnoho učebnic – a to je dobře.  Jestli někdo potřebuje vědět „jak na to“, jsou to rodiče. Ví-li rodič „jak na to“, má dítě vyhráno:)

Pod čáru se toho ale moc nevejde. Každé učivo má svá úskalí, postupy, které je pomohou zvládnout, hry a pomůcky, které pomáhají – a to všechno je dobré znát a mít. Je prostě dobré mít k ruce „kuchařku“, kde je to všechno komplet, pokud možno stručně a jasně, aby člověk neztrácel moc času dlouhým čtením. Proto je píšu, (třebaže nesnáším počítač a mým snem je žít v době, kdy byly telefony na kličku). Můžete je najít na mých stránkách, zatím jen

Rozvoj zrakového vnímání od 3 let,

Z předškoláčka úspěšným školákem,

Jak zvládnout matematiku v 1. třídě lehce a s radostí,

Násobilka levou zadní ,

Jak na vyjmenovaná slova a

Prvouka hrou.

Psali jste si o slovní druhy, velkou násobilku a další. Budu se snažit 🙂

5. SIGNÁLEM OCHOTY VÉST JE POHLED DO OČÍ, ÚSMĚV, LASKAVÝ HLAS

Podle toho dítě pozná, že jsme ochotní je něčemu naučit, předat mu svou zkušenost. Dítě pak zaměří pozornost, která je pro učení nutná, na to, co mu ukazujeme. Učení může začít.

6. UKÁZAT CESTU A NECHAT JE OBJEVOVAT

Asi nejtěžší částí učení je najít správnou míru pomoci. Aby se dítě učilo se zájmem, nesmíme zadusit jeho zvědavost. Je třeba ukázat cestu a nechat je objevovat. Znovu pomoci, nasměrovat, ujistit je, že postupuje správně (postupuje-li správně), projeví-li o pomoc zájem. Tady jsou velmi užitečné dobré POMŮCKY, které umožňují dítěti objevovat a učit se samostatně, nebo s ostatními při hře, vlastním tempem i z vlastních chyb.

7.  POMŮCKY SE ZPĚTNOU VAZBOU

Jde o typ pomůcek, které dítěti samy ukáží, když udělá chybu, umožní mu vrátit se a hledat (i opakovaně) jiné, lepší řešení a uspět. Mezi pomůcky se zpětnou vazbou – umožňující sebekontrolu – patří často hry, stavebnice, skládačky… Jsou to například

pro matematiku  (více informací najdete ZDE)

pro češtinu (více informací ZDE)

Tak to je pro dnešek o učení všechno. ¨Přeji Vám i Vašim dětem krásný den a učení s úsměvem

Jana Potůčková 🙂